Donja Zelina, Kurija Barac, šlechtické sídlo na ploše 200 000 m²

Jedinečná historická nemovitost nabízející výjimečné soukromí a klid, v bezprostřední blízkosti města (30 km od centra Záhřebu, 30 km od letiště Franjo Tuđmana).

Centrální část estate tvoří plošina na vrcholu kopce obklopená lesem o rozloze 15 000 m², na které bylo postaveno několik budov, přičemž panství (panský dům) je samotným centrem usedlosti. Jedinečnou výhodou je stavební pozemek o rozloze 13 200 m², na rovinném vrcholu kopce, obklopený lesem a 20 hektary pozemků, což nabízí dodatečnou možnost využití majetku pro různé účely. Nemovitost se rozkládá na ploše 196 000 m² (jedinečný pozemek ve vlastnictví prodávajícího).

V souladu s Územním plánem rozvoje města Sv. Ivan Zelina se centrální část nemovitosti kolem budov o rozloze 13 200 m² nachází v pásmu stavebního pozemku, stejně jako část nemovitosti vedle přístupové cesty o rozloze 13 500 m², přičemž zbytek pozemku je zemědělská půda nebo les.

Podle územně plánovací dokumentace se v této oblasti nepočítá s vytvořením podrobného plánu rozvoje.

Panská budova se skládá z přízemí a dvou patrích (přízemí 117 m², 1. patro 142 m², 2. patro 157,5 m², celkem 416 m²), vnější rozměry 21 x 10,30 m.

Budova byla postavená v roce 1794 jako sídlo hraběcí rodiny Drašković-Barač a od té doby byla několikrát rozšířena.

V roce 2005 byla budova částečně zrekonstruována (upravená fasáda, nová střecha a vnější truhlářské práce). V celé budově byla zavedena nová elektroinstalace, rozvody vody a kanalizace a byl instalován víceúrovňový plynový centrální topný systém.

V budově je instalován panoramatický výtah. Stupeň vnitřního vybavení budovy je ve vysokém standardu „roh bau“. Budova je napojena na vodovod, elektřinu a městský plyn. Budova není pod ochranou kulturního dědictví.

K nemovitosti patří také cateringové zařízení (126 m², vinný sklep 80 m²), dvě garáže a stáj.

Na východní straně nemovitosti se nachází pramen pitné vody, který je zabetonovaný a uzavřený jako čerpací stanice pro potřeby usedlosti.

Virtuální prohlídka.

Náčrty z historie

Historie regionu Zelina je spojena s chorvatskou šlechtickou rodinou Domjanićů, protože již v roce 1596 získal Stjepan Domjanić šlechtický list a erb.

Podle tehdejších zvyků chorvatská šlechta rozšiřovala svůj vliv sňatky, zvětšovala svá panství a stavěla hrady a panské domy. Regina rozená Domjanić, provdaná hraběnka Drašković, tak kolem roku 1790 postavila hrad Golubovec na místě starého dřevěného panského sídla. Ve stejné době, tedy v roce 1794, začala výstavba panského sídla v Donje Zelině. Do západní štítové zdi byla zazděna kamenná deska s datem 1794, která existuje dodnes. Hrad-sídlo byl postaven na místě dřívější existující budovy.

Při zřízení pozemkových knih v roce 1902 byli jako vlastníci zapsáni šlechtic Franjo Barač a Matilda Barač, rozená Domjanić.

Z manželství Franja Barače a Matildy Barač se narodily čtyři děti: Milutin, Vladimir, Antun a Marija, přičemž nejdůležitější z nich je Milutin Barač, protože již v roce 1905 se stal jediným vlastníkem celého panství v Donje Zelině – sídla Barač.

Milutin Barač se narodil v roce 1848, zemřel 22. července 1938 a je pohřben na místním hřbitově v Donje Zelině. Je stavitelem a prvním ředitelem tehdejší největší evropské rafinérie ropy, Rijecké rafinérie, která oficiálně zahájila provoz 14. září 1883.

Na začátku 20. století byl současně technickým ředitelem pěti rafinérií v pěti různých evropských zemích. Kromě toho, že je zapsán jako jedno z nejvýznamnějších jmen v evropské ropné historii, se Barač vyznačoval také svými přírodovědnými úspěchy. Je vynálezcem včelínu „Baračevka“.

Během druhé světové války využívaly zařízení usedlosti nejprve německé jednotky, přičemž zde nějakou dobu pobýval jako poručík Wehrmachtu Kurt Waldheim, pozdější generální tajemník OSN a rakouský prezident.

Po skončení druhé světové války byla nemovitost znárodněna a předána do správy zemědělského družstva, které na pozemku založilo jablečnou plantáž. Podle Zákona o navrácení majetku zabaveného za komunistického režimu byl veškerý zkonfiskovaný majetek vrácen předchozím vlastníkům a jejich dědicům. Od roku 2002 je panství ve vlastnictví rodiny prodávajícího a tehdy začala jeho obnova.